AktuálněZprávy z Běloruska 11.10.2016

Bělorusko po volbách – co čeká běloruskou opozici?

Parlamentní volby z 11. října 2016 měly být událostí, která na oko splní svůj účel, ale za to bez větších překvapení. I tradiční hlasy, které před každými volbami doufají v to, že prodemokratičtí kandidáti budou vpuštěni do parlamentu, tentokrát nikdo nebral příliš vážně.

Předpokládalo se, že někteří kandidáti jako např. Taťána Korotkevič, kandidátka na prezidenta z posledních voleb v roce 2015, by se do parlamentu měli dostat. Zároveň s tím také experti připomínali, že někteří kandidáti, kteří si dříve dělali naděje na zvolení, se stali více tvárnými a ochotnějšími k dohodám s režimem, než je právě současná vůdkyně hnutí Govori pravdu (Говори Правду).

Korotkevič

(foto Taťána Korotkevič)

Kromě Korotkevič se očekávalo i zvolení zástupkyně předsedy Společnosti běloruského jazyka, Aljony Anisim. I ona měla v minulosti prezidentské ambice, ale v poslední době se rozhodla soustředit se na „snáze“ dosažitelné cíle. Dalšími kandidáty, kromě již zmiňovaných dam, u kterých se čekalo, že by měli mít šanci být zvoleni, byli například Andrej Dmitrijev z Govori pravdu, Oleg Gajdukevič, místopředseda Liberálně-demokratické strany, a ještě několik kandidátů, kteří nejsou spojováni ani se státními strukturami ani s opozicí. Nicméně z tohoto seznamu svůj mandát nakonec získala pouze Aljona Anisim.

anisim

(foto Aljona Anisim)

Senzací se naopak stalo zvolení mladé podnikatelky Anny Kanopacké, představitelky silně opoziční Jednotné občanské strany (OGP – Объединенная гражданская партия). Tato strana důsledně kritizuje současnou volební praxi a jedním z jejích hlavních cílů jsou svobodné volby. Šok z tohoto vítězství však stranu na několik dní paralyzoval. Uvnitř strany se totiž rozhořel boj o to, zdali takovéto vítězství a následný mandát přijmout či nikoliv. Problém je totiž v tom, že podle zpráv volebních pozorovatelů i novinářů, sčítání hlasů se v obvodě Kanopacké ničím nelišilo od zbytku Běloruska a nazvat tak vítězství Kanopacké čistým, může být velmi subjektivní. Dalším důležitým aspektem v dané situaci byl fakt, že ve stejném okruhu kandidovala již výše zmiňovaná Taťána Korotkevič, která, i přes různé otázky stran její opozičnosti, je jednoznačně populárnější političkou a to nejen v celém Bělorusku, ale i v daném okruhu. Ve výsledku se část členů OGP vyjádřila proti tomu, aby byl takto získaný mandát stranou přijat.

Nicméně názor, že je lepší mít v parlamentu alespoň jeden hlas, než vůbec žádný nakonec převážil a Kanopacká tak svůj mandát přijala. A přestože je vliv současného běloruského parlamentu opravdu mizivý, mandát dává alespoň možnost poslaneckých interpelací, což v zemi bez svobodného přístupu k informacím může být poměrně výhodné.

kanapackaja2_160913-j5doc

(foto Anna Kanopacká)

Zatím je příliš brzy na to, abychom hodnotili, mohou-li nově vybraní poslanci v běloruském parlamentu něco změnit či ne. Sám fakt jejich zvolení svědčí spíše o vstřícných krocích směrem k Západu. Ale zajímavé bude sledovat, jaký dopad bude mít na rozložení pozic v opozici. Například v OGP, kterou Anatolij Lebeďko vede již od roku 2000. Jedna z otázek, u kterých bude ještě potřeba si počkat na odpověď, je to, zdali Lebeďko přijme nabídku stát se jedním z poradců Kanopacké v parlamentu.

Zvolení dvou poslankyň navíc přináší otázku, zdali se jedná o širší trend, kdy se do čelních pozic dostávají ženy, které dříve zastávaly v běloruské politice spíše druhořadé role. Například Taťána Korotkevič, která se sice se střídavými úspěchy snaží dokázat, že není jen pouhým stínem svého kolegy, Andreje Dimitrijeva. Aljona Anisim, která svým úspěchem víceméně vytěsnila z mediální sféry svého nadřízeného ve Společnosti běloruského jazyka, Olega Trusova.

Jak Oleg Trusov, tak i Anatolij Lebeďko jsou na běloruské poměry velezkušenými politiky. Oba byli poslanci a oba mají zkušenosti s vedením politických stran a hnutí. Otázka tak je, budou-li nyní ochotni hrát své role dál ve stínu svých úspěšnějších kolegyň.

U dalších opozičních struktur však může ke změnám v jejich personálním složení dojít poměrně brzy. Mluví se zejména o změnách v Hnutí za svobodu, kde již Aleksandr Milinkievič ohlásil svůj odchod. O uvolněné místo budou nejpravděpodobněji bojovat jeho dva zástupci, Juras Gubarevič a Ales Lagvinec. V průběhu nadcházejícího roku by měl své místo opustit i dosavadní předseda BNF, Aleksej Janukevič. O jeho post se již veřejně přihlásil Ales Michalevič.

Nicméně hlavním problémem opozice doposud není jen výměna čelních představitelů, ale hlavně tvorba nového programu a hledání nových přístupů k práci. Otázka, jak toho dosáhnout a v jaké podobě tyto změny přijdou, zůstává zatím otevřená.