AktuálněPolitika 01.02.2016

Bělorusko po volbách: situace v oblasti lidských práv

флаг

Po prezidentských volbách na podzim 2015 se Bělorusko poprvé za posledních 20 let nedostalo pod obvyklou palbu kritiky evropských politiků, ale naopak se mu podařilo prosadit (třebaže zatím jen dočasně) pozastavení dlouholetých sankcí. A navíc, i přes propuštění všech politických vězňů na svobodu, se Lukašenkovi na domácí scéně podařilo udržet obraz politika, který se umí pevně postavit Západu.

Od prezidentských voleb uběhly již 3 měsíce. Sankce sice byly pozastaveny pouze na 4 měsíce, ale ministr zahraničních věcí, Makej, již nyní hovoří o jejich úplném zrušení. Je vidět, že na rozdíl od Ukrajiny nebo Ruska, se Bělorusko snaží vypadat jako normální soused. Nicméně pokud se podíváme o něco lépe, situace již tak jednoduše nevypadá. Jen základní výčet z monitoringů běloruských ochránců lidských práv.

1. Jen za poslední 3 měsíce byly vyneseny 2 nové rozsudky smrti. Dne 20. listopadu byl vynesen rozsudek smrti nad Ivanem Kuljašem a již v tomto roce, 5. ledna, byl vynesen rozsudek smrti nad Genadijem Jakovyckým. Případ Genadije Jakovyckého je o to zvláštnější – k smrti byl odsouzen člověk, který byl již dříve odsouzen k trestu smrti.

2. Nebyla uzavřena řada soudních procesů, které se rozběhly ještě před volbami. Mezi nimi je například případ bývalého prezidentského kandidáta Alese Michaleviče (za organizaci masových nepokojů z 19. prosince 2010). Dále pak případ novináře Aleksandra Alesina (obvinění ze spolupráce se zahraničními zpravodajskými službami) nebo případ tzv. graffitistů Pekarského, V. Kasiněrova a V. Žeromského (za graffiti nápis „Bělorusko má být běloruské“ s přeškrtnutými sovětskými i nacistickými symboly). A třebaže jsou za graffiti lidé souzeni po celém světě (především za ničení cizího majetku), v tomto případě rozměr pronásledování ze strany státu silně zapůsobil i na Bělorusy – zásah speciálních jednotek neskončil jen u vazební věznice, ale také zlámanou čelistí jednoho z graffitistů.

poszug0905-qluzg

3. Nová praxe – pokuty namísto vězení. Bez ohledu na stagnaci politického života, pouliční protesty nebo mítinky pravidelně pokračují. Dříve byli účastníci těchto akcí a protestů pravidelně odsuzováni k trestům v rozmezí 7-15 dní vězení. V tomto se situace změnila a soudy začaly udílet peněžité tresty. Jen v období od konce října do konce ledna je známo o minimálně 10 pokutovaných aktivistech, jimž byly uloženy pokuty v souhrnné míře přes 90 milionů běloruských rublů (cca 4000 EUR). Například Maxim Vinjarskij byl jen za leden tohoto roku pokutován v celkové výši téměř 25 milionů běloruských rublů.

Většina pokut je vyměřena za organizaci mítinků nebo veřejných setkání bez souhlasu státních orgánů. U novinářů to je zpravidla za práci pro zahraniční média bez patřičné akreditace.

4. První hlasité „politické“ vyloučení studenta po připojení se k Boloňskému procesu. V říjnu 2015 administrativa nejvýznamnější univerzity v Bělorusku – Běloruské státní univerzity (BGU) – oznámila svůj plán na zpoplatnění všech zkouškových pokusů kromě prvního. Podobná praxe již byla v minulosti uplatňována na některých univerzitách v Bělorusku, ale pro BGU to byla novinka. Po několika bezvýsledných snahách studentských spolků a aktivistů přivést administrativu k dialogu, byl 2. prosince zorganizován protestní pochod několika desítek studentů proti tomuto nařízení. Několik studentů dostalo pokuty, ale student Fakulty filologické, Gleb Vajkul, byl během jednoho měsíce po protestním pochodu z univerzity vyloučen, údajně za nesplněný zápočet. K tomuto incidentu se vyjádřil i ministr školství, Žuravkov, který nabádal administrativy jednotlivých univerzit, aby v případě podobných protestních akcí, postupovali ještě razantněji.

Také je potřeba doplnit, že v roce 2015, poté, co bylo Bělorusko přijato do Boloňského procesu, byla o polovinu omezena podpora „Kalinovského programu“. V rámci tohoto programu mohli studenti, kteří byli vyloučeni ze studia na základě politických tlaků, dokončit své vzdělání v Polsku.

5. Ministerstvo spravedlnosti stejně jako v minulosti odmítá registrovat opoziční politická hnutí. Jedná se zejména o kampaň „Mluv pravdu (Говори правду), stranu „Běloruská křesťanská demokracie“ nebo mládežnickou organizaci „Nová alternativa.“ K tomu je potřeba připomenout, že v Bělorusku existuje trestní odpovědnost za aktivity nezaregistrovaných organizací a hnutí.

Na závěr jeden zajímavý poznatek. V Bělorusku poprvé od roku 2008 nabírají na síle protesty drobných podnikatelů. A třebaže jejich problémy leží v poněkud jiné rovině (odlišnosti nebo nesoulad v požadavcích na ochranu zdraví u výrobků v Bělorusku a Rusku), o to více překážek stát vytváří v okamžiku, kdy chtějí naprosto legálně zaregistrovaní podnikatelé, proti těmto podmínkám protestovat. Dne 22. ledna jim například nebylo umožněno pronajmout si prostory, aby mohli uspořádat mítink. Prezident Lukašenko jim pak následně vzkázal, že zlaté časy těchto lidí skončily.