AktuálněPolitika 07.07.2016

Parlamentní volby v Bělorusku v 5 otázkách a odpovědích

V neděli 11. září tohoto roku proběhnou v Bělorusku parlamentní volby. K této události jsme pro Vás připravili základní informační přehled.

выборы

1. Jaký parlament má Bělorusko?

Podle ústavy má Bělorusko dvoukomorový parlament. Podstatné je, že první sjezd Národního shromáždění (jak zní oficiální název běloruského parlamentu) nebyl volen občany, ale byl tvořen poslanci, které do něj jmenoval Lukašenko za to, že v roce 1996 podpořili jeho ústavní reformu. Bez ohledu na konzultativní charakter referenda z roku 1996, Lukašenko využil jeho výsledků k tomu, aby z Běloruska vytvořil velmi silný prezidentský režim. Po dlouhá léta pak byli ti poslanci, kteří referendum nepodpořili, evropskými politiky vnímání jako jediní legitimní zástupci Běloruska. Od roku 2000 se pak každé čtyři roky konají celorepublikové volby s většinovým volebním systémem. Druhá komora parlamentu – Rada republiky – není volena občany, ale 56 senátorů je do ní jmenováno z místních rad a dalších 8 pak jmenuje prezident.

2. Jaká je role tohoto parlamentu?

Nelze říci, že by ti poslanci, které do nového parlamentu Lukašenko vpustil, nebyli úplně neaktivní. Například, v roce 2002 byla vytvořena poslanecká skupina „Republika“. Tato skupina se proslavila momentem, kdy čtyři její členové začali držet hladovku na protest proti politice Aleksandra Lukašenka.

Zpočátku v parlamentu pracovali takoví poslanci jako například Vladimir Novosjad, Olga Abramova nebo Sergej Gajdukevič, kteří, třebaže se neustále nacházeli pod tlakem a kritikou mimoparlamentní opozice za nečinnost a nedostatek odvahy, byli schopni přicházet s návrhy a iniciativami, které jim nebyly nadiktovány vládou či prezidentem.

V posledních letech však absolutní většina zákonů není připravována samotnými poslanci, ale je, na základě příkazu vlády, rozpracovávána Národním centrem legislativy a právního výzkumu. Často se tak stává, že poslanci nejsou schopni zodpovídat otázky novinářů ke konkrétní legislativě a to i přesto, že ještě před několika okamžiky hlasovali pro její schválení.

Výsledky hlasování jsou v Národním shromáždění zpravidla velmi předvídatelné – zákony bývají schvalovány jednomyslně, i když, občas se jeden či dva poslanci zdrží hlasování. O to smutnější je fakt, že s poslanci tohoto parlamentu se pak scházejí evropští (tzn. i čeští) poslanci a politici.

3. Budou tyto volby opravdu volbami?

Ústřední volební komise v Bělorusku tentokrát přislíbila pozorovatelům, že budou moci být přímo u sčítání hlasů. Nicméně přístup k jednotlivým hlasovacím lístkům byl zamítnut, protože to je údajně v rozporu s běloruskými zákony. Nicméně po volbách, jak bylo Ústřední volební komisí přislíbeno, budou prý provedeny potřebné změny.

Jeden z představitelů lidskoprávní organizace Vjasna, Vlad Labkovič, je toho názoru, že tentokrát se Ústřední volební komise neřídí zákony, ale politikou. V běloruských právních dokumentech totiž žádné takové detailní informace nejsou rozepsány a jediné dokumenty, kde se o nich píše, jsou vnitřní dokumenty Ústřední volební komise. Labkovič k tomu dodává, že Bělorusko je i nadále jedinou zemí bývalého východního bloku, kde není procedura sčítání hlasů ošetřena zákonem.

Zároveň nelze hovořit o širším zapojení opozice do volebních komisí. V průběhu předchozích voleb se účast opozice na tvorbě volebních komisí pohybovala okolo 1%. I v tomto roce bohužel zůstává tato smutná tradice zachována a první komise, které již byly zformovány, byly zformovány s minimálním podílem představitelů opozice.

4. Bude se těchto voleb účastnit opozice a proč?

Absolutní většina opozičních stran či hnutí již dávno potvrdila svůj úmysl účastnit se parlamentních voleb. Celkem se bude z řad opozice ucházet o 110 poslaneckých mandátů 283 kandidátů. V tomto čísle není zahrnuto 29 kandidátů z hnutí „Govori Pravdu“, které se za poslední rok proměnilo z pozice nejsilnějšího lídra opozice ve velmi nechtěného partnera. Nemalou roli v této proměně sehrála řada obvinění z falšování podpisů pod kandidaturu Taťány Korotkevič v průběhu prezidentských voleb. Osamocena pak půjde do voleb i strana „Spravedlivyj mir“ (bývalí komunisté).

флаг

Jak je však patrné z výše zmíněných čísel, i ty části opozice, které jsou schopny se mezi sebou domluvit, budou i tak bojovat proti sobě. Nicméně se očekává, že i z důvodu absence důvěry v proces sčítání hlasů, budou kandidáti stahovat svou kandidaturu až jeden den před volbami, aby tak využili každé možnosti pro setkání s voliči. V případě takovéhoto bojkotu, jsou již státní struktury, poučeny z minulých let, připraveny vyzvat jednotlivé kandidáty, aby do státní pokladny vrátili peníze, které za účelem předvolební kampaně získali.

Důležitou roli by však měla opozice hrát v oblasti monitoringu voleb tak, aby získala případné důkazy v případě falzifikace výsledků voleb. Nicméně i tuto roli již několik let úspěšně plní lidskoprávní organizace a to i bez opozice.

5. Jaké je možné očekávat výsledky?

Největším otazníkem, i v souvislosti s nedávným oteplením vztahů s Evropou, zůstává, zdali státní struktury dopustí, aby se do parlamentu dostal někdo z opozičních nebo alespoň nezávislých kandidátů.

Někteří komentátoři se domnívají, že pro Evropskou Unii pak bude připraven podobný program, jako tomu bylo v průběhu prezidentských voleb – absence použití síly a násilí proti opozici výměnou za tichounké uznání výsledků voleb s dovětkem o „pomalém progresu“. Mezi opozičními stranami a hnutími ale jen hnutí Govori Pravdu reálně hovoří o ambicích probojovat se do parlamentu. Zbytek plánuje využít volby spíše k tomu, aby se po čase opět připomněl voličům.