Aktuálně, PolitikaSpolečnost 04.04.2016

Penzijní reforma aneb Konec levicového Lukašenka?

V pátek 25. března prezident Lukašenko oznámil své rozhodnutí o navýšení věku pro odchod do důchodu o tři roky: z 60 na 63 u mužů a z 55 na 58 let u žen. Podle jeho slov, průzkum veřejného mínění ukázal, že běloruský národ si je vědom tíživé ekonomické situace v zemi  a je proto odhodlán podpořit vynucená opatření: „Velmi pečlivě sledujeme náladu ve společnosti.  Mohu říci, že v dnešní době drtivá většina obyvatel souhlasí s navýšením věku pro odchod do důchodu. Není to o tom, jestli se to někomu líbí nebo ne. Dokonce i ti, kterým se to nelíbilo, pochopili, že dříve či později by bylo nutné tento problém řešit. A ten čas nyní nastal.“

pensii_pochta

Zajímavé je, že na to, aby státní struktury zjistily, co si běloruský národ přeje, jim stačily necelé 4 měsíce: v prosinci Lukašenko poprvé otevřeně přiznal, že v pensijním fondu není dostatek finančních prostředků a nařídil provést průzkum veřejného mínění, aby zjistil, co si o tom jeho voliči myslí. A již v březnu tohoto roku bylo vše hotovo. Volání opozice po tom, aby se o možném navýšení věku odchodu do důchodu rozhodlo v referendu, se státní struktury rozhodly ignorovat.

Nelze říci, že by tato bolestivá opatření byla přijímána bez přípravy. Ještě před rokem ministryně práce Marianna Ščetkina několikrát veřejně oznámila nevyhnutelnost navýšení věku pro odchod do důchodu. Následně tato svá slova však vzala zase zpět. V té době se proti tomuto navýšení postavil sám prezident Lukašenko. Jenže to bylo ještě před prezidentskými volbami. Po volbách již státní struktury začaly měnit rétoriku s tím, že takováto opatření jsou nevyhnutelná.

Lukašenko, společně s úředníky ministerstva práce před volbami často používali takovou frázi: „Jestli národ sám uzná za vhodné a požádá, my provedeme reformu.“ Paralelně s tím, státní média šířila informace o věku pro odchod do důchodu v sousedních zemích (větší akcent byl samozřejmě kladen na země EU, než na Ukrajinu nebo Rusko, kde se věk pro odchod do důchodu zatím neměnil). Ministr zdravotnictví, Žarko, pak vůbec nepřekvapil zprávou, že průměrný věk, kterého se Bělorusové dožívají, se zvýšil o několik let, a proto je nutné zvýšit věk pro odchod do důchodu.

Problém je však mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Zásadními změnami prošel také výpočet odsloužených let pro odchod do důchodu.

Například, velké množství lidí, kterým se v dobách Sovětského svazu podařilo pracovat za hranicemi Běloruské SSR, mají nyní velké problémy s potvrzením délky svého tehdejšího zaměstnání. Běloruská vláda neodmítá „sovětské“ zásluhy, nicméně často přenáší nákladnou povinnost dokládat údaje z dalších bývalých sovětských republik na běloruské občany. A v případě takových sovětských specifik, jako byla např. tzv. „služba na severu“ (V Sovětském svazu byla práce na dalekém severu brána za výrazně náročnější a dávala možnost odejít dříve do důchodu) na takové potvrzení může člověk téměř zapomenout.

Mezi další problémy patří evidence délky zaměstnání v armádě v období odvodu na vojnu a také evidence mateřské dovolené. Mnohé matky, které byly na mateřské dovolené v délce 6-9 let, se nyní setkávají s nutností dopracovat mezery, aby nedostávaly pouze minimální důchod.

Změny zasáhly dokonce i „posvátnou krávu“ – vojáky a pracovníky Ministerstva vnitra. Pracovníci těchto úřadů nyní odcházejí do penze v 45 letech. Nicméně Lukašenko i jim již dal jasně najevo, že nezůstanou stranou.

Analytici spojují reformu s požadavky Mezinárodního Měnového Fondu. Zároveň si ale uvědomují, že pouhé zvyšování věku odchodu do důchodu, aniž by došlo k rozšíření soukromého důchodového sektoru, problém nevyřeší, ale pouze dočasně sníží napětí. Soukromý sektor sice již existuje, ale vláda není připravena na něj převést část zodpovědnosti za důchodové spoření a ani to zatím neplánuje.

Pravdou však je, že i tato opatření mohou být přijata velmi rychle. Tradiční levicová rétorika běloruských ideologů se již poměrně značně posouvá doprava. Státní média již ospravedlnila nevyhnutelný růst cen za komunální služby a je možné, že v další fázi přijde na řadu dosud bezplatné státní zdravotnictví. Tím spíše, že tomuto tématu se propaganda věnuje již minimálně 4 roky.