AktuálněPolitika 17.03.2016

Personální politika na běloruský způsob

amnestie

Personální politika běloruského prezidenta se tradičně vyznačuje neochotou přijímat do systému nové lidi. Takovým způsobem se navrátilo mnoho úředníků, kteří sice byli v 90. letech v nemilosti, ale měli bohatou praxi v různých odvětvích. Takto se k moci vrátil bývalý spolubojovník z předvolební kampaně z roku 1994, Dmitrij Bulachov. Pjotr Kravčenko, bývalý ministr zahraničí, se stal velvyslancem v Japonsku. Také bývalý soupeř z voleb roku 2001, Semjon Domaš, nezůstal bez práce – dostal na starosti malý podnik v hrodněnské oblasti. Takový postup je nejčastěji vysvětlován komsomolsko-nomenklaturní solidaritou aneb „Svoje nevyhazujeme, i kdyby byli proti nám.“

Nicméně, nelze říci, že by takováto politika byla nějak široce praktikována, zejména v nižších patrech nomenklatury. A to zvlášť pokud bylo vůči nižším úředníkům zahájeno trestní řízení. Činovníci, kteří byli odsouzeni za korupci, měli po vypršení trestu obvykle zakázáno působit v jakékoliv vedoucí funkci. Nedostatek personálu si však postupně vyžádal ústupky i zde.

Jeden z prvních případů se stal před několika lety. Bývalý ředitel mocného státního koncernu „Белнефтехим“ (Belneftechim), Aleksandr Borovskij, který byl v roce 2007 odsouzen za korupci na 5 let, byl během jednoho roku osvobozen, amnestován a v roce 2009 se již stal ředitelem Minského automobilového závodu (МАЗ). Tenkrát poprvé novináři použili analogii se stalinskou kádrovou politikou (v letech 1937-1941 byla řada generálů, kteří se v minulosti stali oběťmi represí, znovu jmenována do vedoucích funkcí a to zejména s ohledem na nedostatek zkušených velitelů).

Tato metoda se v průběhu času ukázala být velmi efektivní. Úředníci, kteří si prožili několik let ve vězení, se stali poslušnějšími a brzy se naučili, kdo je tu pán. Aleksandr Lukašenko kdysi zavtipkoval na toto téma v rozhovoru s ruskými novináři: „Víte, já často tak v žertu říkám, že by bylo potřeba všechny členy vlády provést vězením, aby potom lépe pracovali“.

Nová vlna amnestií však překvapila i dobře informované.

Například bývalý zástupce generálního prokurátora, Aleksandr Archipov. V roce 2014 byl odsouzen na 6 let za to, že se pokusil zamést stopy v případu řidiče, jehož vinou zemřela jedna pasažérka. Spolu s ním se na lavici obžalovaných posadil i velmi známý nomenklaturní politik, Vladimir Konopljov  (spolubojovník Aleksandra Lukašenka z dob, kdy Lukašenko ještě nebyl prezidentem. Konopljov je také bývalým předsedou dolní komory běloruského parlamentu). Zatímco Konopljov vyvázl jen s obrovskou pokutou, Aleksandr Archipov byl odsouzen k trestu odnětí svobody. V lednu letošního roku však byl Archipov osvobozen a nyní je předsedou jednoho z běloruských kolchozů. V rozhovoru pro běloruské novináře pak Archipov nezmiňoval žádné detaily milosti, které se mu dostalo, ale naopak osobně děkoval a vyjadřoval oddanost Aleksandru Lukašenkovi.

V průběhu následujících dní se ukázalo, že tento případ nebyl zdaleka jediný. Bývalý zástupce ředitele koncernu „Белнефтехим“ (Belneftechim), Vladimir Volkov, který byl v roce 2014 odsouzen za korupci k celkem 8 letům odnětí svobody, byl v únoru tohoto roku omilostněn z nápravného zařízení a získal pozici v jednom ze státních podniků, které zpracovávají naftu.

Bývalý ředitel firmy „Могилевдрево“ (Mogilevdrevo), který byl v roce 2014 odsouzen na 8 let odnětí svobody, nyní pracuje vedoucí pozici v dalším mogilevském podniku „Строммашина“. Také bývalý předseda Čašinského rajonu vyměnil vězeňský mundúr za ředitelské křeslo.

Je známo, že ve všech těchto případech, iniciativa na omilostnění odsouzených činovníků a jejich dosazení do vedoucích funkcí vycházela od poslanců dolní komory parlamentu, kteří společně s ministry vlády předali prezidentu seznam svých bývalých kolegů. Přítomnost prezidentského podpisu na dokumentech, které vedly k jejich osvobození, potvrzují i samotní propuštění.

Na otázku, jak se tato praxe slučuje s platnými zákony, podle kterých by měly být vedoucí funkce pro tyto činovníky uzavřeny, Vrchní soud odmítl odpovědět. Je však zřejmé, že veřejnosti ještě není znám úplný seznam. Případ bývalého ředitele prezidentského sanatoria „Белая Русь“ (Belaja Rus) v Soči sice ještě není u konce, ale experti se domnívají, že i tento případ skončí podobně jako výše zmíněné.

Takovýto „tvůrčí“ přístup funguje i ve vztahu k nejvýše postaveným podnikatelům. Jen za poslední dva roky se za mříže dostali například Andrej Pavlovskij (podnikatel a senátor), Vitalij Kostogorov (podnikatel a senátor), Viktor Prokopenja (podnikatel v IT oblasti) a další. Ti všichni získali milost. V pondělí 14. března byli zatčeni další dva podnikatelé – Jurij Čiž a Jevgenij Baksin. Zatímco k zatčení Baksina žádné informace dosud veřejně známy nejsou, zatčení Čiže, přítele Aleksandra Lukašenka, doslova otřáslo zemí. Ještě před pár týdny byl Čiž jedním z lidí, kteří byli na černém seznamu Evropské Unie, a to zejména kvůli svému přátelství s Aleksandrem Lukašenkem. Nyní Čiž čelí trestu doma v Bělorusku. Oficiální příčina: pokus o daňové úniky.

Nicméně není pochyb o tom, že všichni tito podnikatelé budou v blízké budoucnosti osvobozeni a budou dále pokračovat ve svém podnikání, jakmile se to bude státu hodit.