AktuálněPolitika 01.11.2016

Polský rok běloruské diplomacie

Roky 2015 a 2016 se běloruské diplomacii podařily natolik (alespoň co se týče srovnání s předešlým desetiletím), že návštěvy západních politiků v Minsku už dnes nikoho nepřekvapují. Za pozornost v poslední době stojí zejména nová snaha zlepšit vzájemné vztahy s Polskem.

V březnu tohoto roku přijel do Minsku polský ministr zahraničních věcí, Witold Waszczykowski. Podle slov jeho běloruského protějšku, Vladimira Makeje, se setkání v takovémto formátu mezi Varšavou a Minskem neuskutečnilo již 8 let. To je pravda, pokud nepočítáme společnou cestu do Minsku Radoslawa Sikorského a Guida Westerwelleho v průběhu prezidentských voleb v roce 2010. Po skončení této návštěvy však 19. prosince došlo k brutálnímu potlačení protestů a vzájemné kontakty byly výrazně omezeny.

polsko

Nyní je situace taková, že polský ministr zahraničí mohl otevřeně říci, že: „Jsme v situaci, kdy můžeme vést dialog o praktických věcech, a to bez zbytečné politizace.“ Waszczykowski zároveň zdůraznil, že přijel ze své vlastní iniciativy, aby, a to je důležité, vedl rozhovory bez předem stanovených podmínek. Kromě již zmiňovaného Makeje, se Waszczykowski setkal také s prezidentem Lukašenkem a zástupci polské menšiny v hrodněnské oblasti.

V průběhu následujícího půl roku Bělorusko navštívili ministr infrastruktury a průmyslu Andrzej Adamczyk, ministr mořského i vnitrozemského transportu Marek Gróbarczyk, ministr zemědělství Krzysztof Jurgiel, ministr ochrany životního prostředí Jan Szyszko. Ve Varšavě naopak přijali zástupkyni ministra zahraničních věcí Elenu Kupčinu, která je společně se svým nadřízeným vnímána jako jedna z hlavních vyjednavatelek se Západem, a v říjnu i samotného ministra zahraničních věcí Makeje.

Meziparlamentní spolupráce

Jedním z méně viditelných kroků ve vzájemných vztazích bylo ustanovení meziparlamentní spolupráce. Naposledy polsko-běloruská pracovní skupina obou parlamentů pracovala v roce 2005. Nicméně poté, co běloruské státní struktury začaly vyvíjet nátlak na svaz běloruských Poláků, který v té době neměly pod kontrolou, byla spolupráce na popud polské strany ukončena.

„Běloruská otázka“ se do té doby v polském Sejmu probírala spíše sporadicky a když, tak díky skupině kolem poslance Roberta Tyszkiewicze, která pravidelně vystupovala za demokratizaci Běloruska. V této skupině, vedle Tyszkiewicze, který nyní patří k opoziční Občanské platformě, jsou i zástupci vládnoucí strany Právo a Spravedlnost.

Po návštěvě Waszczykowského v Minsku, dal předseda Sejmu, Marek Kuchciński, svolení k tomu, aby byla vytvořena bilaterální meziparlamentní skupina. Navíc byla uvnitř Sejmu vytvořena pracovní skupina zabývající se vztahy s Běloruskem, a jejíž priority se v mnohém liší od skupiny okolo poslance Tyszkiewicze. Například, předseda této pracovní skupiny, Adam Andruszkiewicz ohlásil, že Polsko se již nemůže tvářit jako by takový soused jako je Bělorusko neexistoval a zároveň vzpomněl časy, kdy politika nepřekážela obchodu. Hlavní cíl Andruszkiewiczovy pracovní skupiny bude, podle jeho slov, realizace dosud zamrzlé dohody o příhraničním pohybu. To vše se odehrálo ještě před parlamentními volbami v Bělorusku.

Partnerství

Varšava i Minsk však vnímají vzájemné sbližování různými způsoby. Je možné říci, že Minsk nyní dělá vše pro to, aby se Polákům zalíbil. Pravidelně je oficiálními místy zmiňováno, že Polsko je po Rusku a Ukrajině nejdůležitějším partnerem Běloruska. Na setkání ve Varšavě Makej přivezl dokumenty, které se týkají postřílených Poláků v Katyni. Často se také mluví o podpoře polské menšiny v Bělorusku i o realizaci dohod o zlepšení přeshraničního pohybu. Prorežimní média se také vyhýbají psaní o tzv. Černém protestu v Polsku, aby zbytečně nenaštvala své polské partnery.

Naopak polská strana je prozatím poněkud zdrženlivá v hodnocení vzájemné spolupráce. Když se nedávno v polském rozhlase řešila běloruská otázka, poslanec vládnoucí strany Právo a Spravedlnost, Michal Dworczyk, otevřeně přiznal, že iluzemi o vztazích mezi Polskem a Lukašenkem v jeho straně nikdo netrpí. Dodal však, že je dobré využít této příležitosti k navazování kontaktů. Zároveň slíbil, že se nesníží podpora již existujícím projektům podpory občanské společnosti či mediálním projektům typu rádia Racyja či TV BelSat. Na druhou stranu již klesla podpora u některých projektů pro studenty, kteří v Bělorusku čelili represím.

EU navzdory

Jeho oponent z Občanské platformy, Pawel Zalewski, však již polské vládě vyčetl, že všechny kontakty s Minskem probíhají samostatně, mimo jakýkoliv společný rámec jednání v rámci EU.

Zatím je však možné hovořit alespoň o úspěších ekonomické diplomacie. O tom svědčí zejména nárůst objemu vzájemného obchodu. Jen za první polovinu tohoto roku se polský export do Běloruska zvýšil o 5% a naopak import z Běloruska narostl o téměř 7%. Přitom v loňském roce byl zaznamenán silný úpadek vzájemného obchodu.

I s ohledem na tento fakt vypadá pracovní cesta polského vicepremiéra zodpovědného za ekonomiku, Mateusze Morawieczkeho, logicky. Poté, co se setkal s Lukašenkem, vládou, zástupci byznysu, Morawieczki v rozhovoru pro polská média oznámil, že jedním z výsledků jeho setkání byla otázka přístupu polského kapitálu k chystané privatizaci běloruského majetku.

Pro Lukašenkův režim je cílem takto úzké spolupráce snížení nejen obchodní závislosti na Rusku, ale také možnost zbavit ruský kapitál monopolu na blížící se privatizaci běloruských podniků. Na druhou stranu, depolitizace vzájemných rozhovorů a jejich koncentrace na „čistě ekonomické otázky“ ve skutečnosti ničí společnou strategii a postup EU vůči Bělorusku. Opoziční Anatolij Lebeďko k tomu v rozhovoru s jedním z polských diplomatů řekl následující:

„…jestliže je 300 000 EUR (evropských grantů pro běloruskou vládu – pozn. OB) posláno na rozvoj nezávislého soudního systému a 7 milionů EUR na podporu místních samospráv, přičemž ani jedno, ani druhé v reálu neexistuje, tak je prostě potřeba nazývat věci pravými slovy. Západ se snaží zakonzervovat systém, který se tu 20 let vytvářel.“