Aktuálně
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11


Veřejná sbírka – rozhovor s Terezou Reichelovou
Aktuálně
Pátek, 13 Září 2013 12:52

altSituace na poli lidských práv v Bělorusku poutá velkou pozornost mezinárodního společenství. Přesto nás příjemně překvapilo, když na účet veřejné sbírky na podporu osob perzekuovaných běloruským režimem dorazila pětimístná finanční částka. Ještě více udivující bylo, že přispěvek doputoval od mladé studentky pražského Arcibiskupského gymnázia Terezy Reichlové.

Tereza zvítězila v soutěži Knihovny Václava Havla o nejlepší studentský esej na téma: „Jak si představujete budoucí českou prezidentku nebo prezidenta?

Cenu od Knihovny Václava Havla ve výši 15 000 Kč se rozhodla věnovat ve prospěch sbírky na podporu obětí politických represí v Bělorusku. Terezin krok nás přirozeně potěšil a níže s ní přinášíme krátký rozhovor:

 

Občanské Bělorusko: Co Vás přivedlo k rozhodnutí věnovat finanční odměnu za vítězství v literární soutěži na podporu běloruského disentu?

Tereza Reichelová: Konkrétně Viasna byla shoda okolností: nedlouho předtím jim Lukašenkův režim zkonfiskoval kanceláře, já s těmi penězi nepočítala a tak se to nakonec jevilo jako logický krok.

Nicméně proč jsem vlastně začala sledovat východní Evropu, nevím. Nepamatuji se. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, nacházím různé argumenty, proč bych se měla vážně zajímat o státy bývalého sovětského bloku, ale to jsou už spíše jenom výsledky nějaké zpětné racionalizace než rozpomínání se na první popud. I když si myslím, že v tom sehrála určitou roli Petra Procházková.

Co se Vám pod pojmem východní Evropa vybaví? Jaký k ní máte vztah? 

Regionálně se mi vybaví Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko, Podněstří, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Abcházie; země se zkušeností sovětského komunismu, které se stejně jako střední Evropa snaží definovat samy sebe v demokratickém světě po studené válce. A hranice mezi východní a střední Evropou je pro mě pak asi nejvíce určena tím, co se dělo po rozpadu sovětského svazu v devadesátých letech.

Vztah k ní mám - jak to říct - ne osobní na té rovině, že bych měla na východní Evropu příbuzenské nebo přátelské vazby. Spíš mám pocit, že nás jako Českou republiku, eventuálně celou střední Evropu k ní váže určitá část naší dnešní kultury. Po dvaceti letech se ukazuje, že "revoluce" a "skoncování s komunistickou minulostí" není tak snadné, a mám dojem, že jsme (teď myslím svojí polistopadovou generaci) trochu sváděni k tomu, abychom spolu s komunismem odstřihli i naše východní "sousedy" a co nejrychleji okopírovali západ, aniž bychom měli společenský základ jejich institucí. Národní identitu hledáme stejně jako východní Evropa, a je poctivější do ní nepříjemnou historii a zkušenost zahrnout, než jí ignorovat a snažit se tvářit, že nic nebylo, že je naše demokracie stejně vyspělá jako v Anglii a tudíž všechno převezmeme a bude vymalováno. Všechno to porovnávání třeba českého a britského parlamentu, nebo českých médií s americkými nedává smysl; východní Evropa je tak pro mě asi hlavně oblastí, kterou je nutné vzít v potaz, pokud chceme zjistit, kdo jsme a co máme jak dělat.

 
Nový politický vězeň Andrej Hajdukou
Aktuálně
Úterý, 23 Červenec 2013 13:10

alt

V polovině letošního roku se naplno ukázalo, že kriminalizace běloruské opozice a občanského sektoru pokračuje i nadále. Nejnovějším případem je odsouzení Andreje Hajdukova k 18 měsícům odnětí svobody, k němuž došlo 1. července.

Celý případ odstartoval na začátku listopadu 2012, kdy byl Andrej Hajdukou, místopředseda Svazu mladých intelektuálů, zatčen ve Vitěbsku. Do té doby třiadvacetiletý Andrej pracoval jako manuální dělník ve společnosti Naftan.

Běloruské úřady přišly vzápětí s tvrzením, že se tak stalo v momentě, kdy se Hajdukou snažil předat informace nespecifikované cizí tajné službě. Od té doby se nacházel ve vyšetřovacích celách běloruské KGB a podrobnější informace o jeho obvinění nebyly známy. Mladý aktivista byl obviněn z vlastizrady a hrozilo mu až 15 let odnětí svobody. Obvinění běloruské úřady posléze překlasifikovaly na pokus o navázaní kontaktu s cizími rozvědkami.

Soud začal v červnu 2013. Probíhal neveřejně a to i přes žádosti ze strany veřejnosti a lidskoprávních organizací. Veřejně byl přečten pouze rozsudek. Po celou dobu slyšení byl Hajdukovi omezován styk s advokátem a teprve v průběhu soudu uviděl po osmi měsících svoji matku, která vystupovala v pozici svědka.

Průběh soudního líčení, rozsudek i samotné věznění se stalo okamžitým předmětem kritiky. Například lidskoprávní organizace Viasna, jejíž prezident Bialiacký je sám politickým vězněm, přišla společně s Běloruským helsinským výborem s prohlášením (http://spring96.org/ru/news/64190), ve kterém silně kritizuje soudní proces a požaduje Hajdukovo propuštění s ohledem na neopodstatněnost obvinění a politický podtext kauzy.

 
Zakázaná vlajka
Aktuálně
Úterý, 07 Květen 2013 18:32

 

Prohlášení k incidentu na hokejovém MS v Stokholmu

altLetošní mistrovství světa v ledním hokeji hrané ve švédském Stockholmu přineslo první incident. Na zápase Běloruska proti České republice v táboře běloruských fanoušků jednoznačně dominovala bíločervená vlajka – tradiční symbol nezávislé Běloruské republiky – nad současnou červeno-zelenou vlajkou, jíž zavedl v roce 1995 Lukašenkův režim a která svými prvky odkazuje na období Sovětského svazu.

Dne 5. května byla vlajka nezávislého Běloruska na hokejových zápasech oficiálně zakázána organizátory mistrovství a Mezinárodní hokejovou federací IIHF.

 „Červeno-bílá vlajka je tradiční běloruský symbol a pořadatelé mistrovství se jejím zákazem jednoznačně přihlásili k dnešnímu běloruskému režimu, který podle mého názoru do Evropy jednadvacátého století nepatří, protože je utlačovatelský,“ uvedla předsedkyně správní rady Mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko Petruška Šustrová.

Kromě jiného je znepokojivou skutečností, že se tak děje pouze rok před MS Minsku 2014, kdy bude pořadatelskou zemí Bělorusko. Nastavený kurz začíná vzbuzovat oprávněné obavy, zda hokejový šampionát v roce 2014 neproběhne zcela v režii propagandy Lukašenkova režimu.

Petici za podporu tradičních běloruských symbolů na hokejovém šampionátu je možné podepsat zde.

 
Výsledky soutěže o nějlepší běloruský článek v zahraničních médiích
Aktuálně
Úterý, 16 Duben 2013 15:14

alt

Organizace Solidarity with Belarus nedávno vyhlásila výsledky již druhého ročníku soutěže o nejlepší novinový článek o Bělorusku. Celkem bylo přihlášeno 60 článků od 36 novinářů z 16 různých zemí - od Německa a Rumunska až po exotické státy typu Indonésie a Kostariky. Nicméně nejvíce článků bylo zasláno od novinářů z Běloruska, Velké Británie a Polska. 

Úkolem mezinárodní poroty bylo vybrat analytické články, které se přináší nové a zajímavé informace o Bělorusku – zemi, která je běžně nazývána jako “poslední diktatura v Evropě”. Všechny články byly napsány pro čtenáře vně Běloruska a pro účely soutěže musely být předloženy v anglickém jazyce.

Prvním místem porota ocenila Michala Potockého (Polsko) za jeho přehledový článek Split Personality Intersection, publikovaný v polském deníku Dziennik Gazeta Prawna, v němž plasticky popisuje některé problémy, s nimiž se potýká současná běloruská společnost.

Laurent Vinatier (France) obdržel druhou cenu za článek A Dictatorship’s Success Stories, jenž vyšel v novinách The Global Journal: Autor se v originálním článku na několika konkrétních příkladech zabývá postavením běloruského byznysu v zemi.

Třetí cenu získal článek věnující se situaci politických vězňů. Autorem je běloruský novinář a redaktor nezávislých novin ‘Nasha Niva’, Andrej Dynko. Článek Europe’s Last Dictatorship byl otištěn v The New York Times.

Kompletní informace o soutěži a seznam všech soutěžních příspěvků jsou ke shlédnutí na webu soutěže.

 
Projekce a beseda: TV Belsat a budování občanské společnosti v Bělorusku
Aktuálně
Pátek, 08 Březen 2013 13:25

 

altVe středu 20. března proběhne v Polském institutu projekce dokumentárních filmů spojených s  besedou. Ke shlédnutí budou dva dokumentární filmy z produkce TV Belsat, věnované problematice trestu smrti a běloruskému represivnímu aparátu, který je představen především na příkladu kauzy pumového atentátu v minském metru v dubnu 2011.

 

Program:

17:00

Projekce dokumentárních filmů TV Belsat

Strach v zemi klidu (rež. Katsiaryna Bortnik, 2012, 43 min.)

Nejvyšší trest (rež. Siarhei Isakau, 2012, 34 min.)

18:30

debata o působení TV Belsat a současné situaci v Bělorusku

Vystoupí ředitelka TV Belsat Agnieszka Romaszewska-Guzy a Petruška Šustrová, publicistka a ředitelka sdružení Občanské Bělorusko.

 

Filmy a diskuse s tlumočením do češtiny, vstup volný.17.00

 

 

altAgnieszka Romaszewska-Guzy vede TV Belsat od jejího vzniku v roce 2007. Tato stanice, spolufinancovaná polskou veřejnoprávní televizí a polským Ministerstvem zahraničních věcí, si klade za cíl podporu demokracie a občanské společnosti v poslední evropské diktatuře, Bělorusku. „Snažíme se zasívat semínka,“ říká Romaszewska, „ale záleží na běloruské společnosti, co z nich vyroste.“ Před několika týdny za svou práci jako první v Polsku získala titul Evropan roku, udělovaný časopisem Reader’s Digest.

 

Pořádají:

Polský institut

Člověk v tísni

 

Podrobnější info lze nalézt na stránkách Polského institutu.

 
Bělorusové na prezidentských volbách v ČR
Aktuálně
Středa, 13 Únor 2013 12:19

 

alt

Nedávno skončené prezidentské volby v České republice, poutaly pozornost nejen díky pestré nabídce kandidátů a faktu, že si Češi mohli poprvé volit prezidenta přímo. Staly se rovněž předmětem zájmu běloruské volební pozorovatelské mise „Belarus Watch“ složené z běloruských studentů a zástupců nevládních organizací.

Dlouhodobým cílem projektu je nejen dohlížet na regulerní průběh voleb, ale také mladým Bělorusům zprostředkovat zkušenosti s fungováním demokracie v evropských zemích. Kromě Belarus Watch se na projektu podílela rovněž Evropská univerzita humanitních stuií (EHU) a Dům lidských práv ve Vilniusu.

Bělorusové prováděli své pozorování v průběhu prvního kola prezidentské volby 11. a 12. ledna. Během obou dní navštívili celkem 182 volebních místností po celé zemi. V Česku neexistuje tradice volebních pozorovatelů (například u posledních voleb v Gruzii bylo zaregistrováno mnohonásobně více pozorovatelů než činil počet volebních okrsků) a ani samotný status pozorovatele není ve volebním zákoně příliš dobře ošetřen, což lze možná přičíst i obecné důvěře ve spravedlivé sčítání hlasů.

Členové mise nenarazili na žádné pokusy o podvod či manipulaci s hlasy a celkově hodnotili průběh hlasování jako hladký. Nicméně zpráva o průběhu pozorování přináší několik zajímavých konstatování:

 


- Jen výjimečně byly volební místnosti vybaveny pro lidí se zdravotním postižením a mnoho volebních místností se nacházelo výše než v přízemí, což ztěžovalo přístup pro starší občany.

 

- V některých případech byly volební místnosti přeplněny voliči, což vedlo k vytváření front uvnitř místnosti a venku. Bylo zpozorováno několik případů otevřeného hlasování: voliči vkládali volební lístky do obálek mimo volební plenty, což odporuje požadavkům stanoveným v legislativě. Členové volebních komisí takovému jednání většinou nebránili.

 

- Volební urny byly zapečetěny různými způsoby. V některých okrscích se na urny dávaly zámky, v jiných ne. Občas se volební urny pouze zapečetily, přičemž podpisy členů volební komise na pečetích chyběly. V některých případech byly ve volebních místnostech zpozorovány i nezapečetěné urny, které se podle vyjádření členů volebních komisí nepoužívaly, avšak mohly by být později zneužity. Mise se domnívá, že procedura zapečetění volebních uren měla by být v legislativě podrobně popsána.

 

- Po uzavření volebních místností se stalo, že některé volební komise nesečetly nepoužité obálky. Přitom kontrola nepoužitých obálek má, dle volebního zákona,  vždy proběhnout před samotným sčítáním hlasů.

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Hlavní partneři



Doporučujeme