Aktuálně
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11


Agenda 2015 - na co se připravují Lukašenkovi mladí analytici
Aktuálně
Pondělí, 11 Listopad 2013 12:53

altPřed několika týdny se na webu change.org objevila petice, v níž požduje mladý doktor z Gomelu Jean Čubukov, aby běloruské státní orgány zařadily bývalou běloruskou bílo-červeno-bílou státní vlajku na seznam extremistických symbolů. 

Podobné iniciativy se objevily již v minulosti, vždy z popudu těch zarputilejších ideologů běloruského režimu, ale nikdy ne v podobě takto přímého požadavku.

Celá věc začíná být o poznání zajímavější v kontextu skutečnosti, že zmíněný autor petice není pouze doktor, ale v brzké době také poradce prezidenta a vlády. Budoucí vládní analytici jsou totiž školeni v projektu Chytrých sítí”, kde je Čubkov aktivním účastníkem.

 

 
Hladovka běloruských odborářů
Aktuálně
Čtvrtek, 24 Říjen 2013 15:16

alt

V sobotu 19. října ukončil svou pětidenní protestní hladovku zaměstnanec Mozyrské rafinérie Jurij Švec. Za hladovkou předsedy nezávislých odborů Mozyrského podniku stojí spory s vedením rafinérie.

Hlavním důvodem byl tlak vyvíjený na členy odborů, které v podniku existují od roku 1990. Podle slov aktivistů se počátek aktivit vedení podniku proti odborářům datuje od roku 2008, kdy v rafinérii začali působit státní ideologové. Za posledních 5 let zde z odborů vystoupilo více než 600 lidí, přičemž hlavním důvodem bylo vyhrožování a zastrašování. Příslovečnou poslední kapkou se stalo propuštění pěti členů nezávislých odborů.

Hladovka probíhala v Bělorusku neobvyklou formou. Jurij Švec trávil každý den od 8 do 18 hodin v práci. Poté se odebral do svého automobilu, který parkoval blízko továrny. Zde přenocoval do následujícího pracovního dne. Díky tomu se mohl kterýkoliv zaměstnanec rafinérie kdykoliv na vlastní oči přesvědčit, že jeho kolega z odborů skutečně hladoví. První tři dny se do stávky zapojil rovněž Vasilij Alchovskij, který však musel své hladovění po třech dnech ze zdravotních důvodů přerušit.

 
Veřejná sbírka – rozhovor s Terezou Reichelovou
Aktuálně
Pátek, 13 Září 2013 12:52

altSituace na poli lidských práv v Bělorusku poutá velkou pozornost mezinárodního společenství. Přesto nás příjemně překvapilo, když na účet veřejné sbírky na podporu osob perzekuovaných běloruským režimem dorazila pětimístná finanční částka. Ještě více udivující bylo, že přispěvek doputoval od mladé studentky pražského Arcibiskupského gymnázia Terezy Reichlové.

Tereza zvítězila v soutěži Knihovny Václava Havla o nejlepší studentský esej na téma: „Jak si představujete budoucí českou prezidentku nebo prezidenta?

Cenu od Knihovny Václava Havla ve výši 15 000 Kč se rozhodla věnovat ve prospěch sbírky na podporu obětí politických represí v Bělorusku. Terezin krok nás přirozeně potěšil a níže s ní přinášíme krátký rozhovor:

 

Občanské Bělorusko: Co Vás přivedlo k rozhodnutí věnovat finanční odměnu za vítězství v literární soutěži na podporu běloruského disentu?

Tereza Reichelová: Konkrétně Viasna byla shoda okolností: nedlouho předtím jim Lukašenkův režim zkonfiskoval kanceláře, já s těmi penězi nepočítala a tak se to nakonec jevilo jako logický krok.

Nicméně proč jsem vlastně začala sledovat východní Evropu, nevím. Nepamatuji se. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, nacházím různé argumenty, proč bych se měla vážně zajímat o státy bývalého sovětského bloku, ale to jsou už spíše jenom výsledky nějaké zpětné racionalizace než rozpomínání se na první popud. I když si myslím, že v tom sehrála určitou roli Petra Procházková.

Co se Vám pod pojmem východní Evropa vybaví? Jaký k ní máte vztah? 

Regionálně se mi vybaví Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko, Podněstří, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Abcházie; země se zkušeností sovětského komunismu, které se stejně jako střední Evropa snaží definovat samy sebe v demokratickém světě po studené válce. A hranice mezi východní a střední Evropou je pro mě pak asi nejvíce určena tím, co se dělo po rozpadu sovětského svazu v devadesátých letech.

Vztah k ní mám - jak to říct - ne osobní na té rovině, že bych měla na východní Evropu příbuzenské nebo přátelské vazby. Spíš mám pocit, že nás jako Českou republiku, eventuálně celou střední Evropu k ní váže určitá část naší dnešní kultury. Po dvaceti letech se ukazuje, že "revoluce" a "skoncování s komunistickou minulostí" není tak snadné, a mám dojem, že jsme (teď myslím svojí polistopadovou generaci) trochu sváděni k tomu, abychom spolu s komunismem odstřihli i naše východní "sousedy" a co nejrychleji okopírovali západ, aniž bychom měli společenský základ jejich institucí. Národní identitu hledáme stejně jako východní Evropa, a je poctivější do ní nepříjemnou historii a zkušenost zahrnout, než jí ignorovat a snažit se tvářit, že nic nebylo, že je naše demokracie stejně vyspělá jako v Anglii a tudíž všechno převezmeme a bude vymalováno. Všechno to porovnávání třeba českého a britského parlamentu, nebo českých médií s americkými nedává smysl; východní Evropa je tak pro mě asi hlavně oblastí, kterou je nutné vzít v potaz, pokud chceme zjistit, kdo jsme a co máme jak dělat.

 
Nový politický vězeň Andrej Hajdukou
Aktuálně
Úterý, 23 Červenec 2013 13:10

alt

V polovině letošního roku se naplno ukázalo, že kriminalizace běloruské opozice a občanského sektoru pokračuje i nadále. Nejnovějším případem je odsouzení Andreje Hajdukova k 18 měsícům odnětí svobody, k němuž došlo 1. července.

Celý případ odstartoval na začátku listopadu 2012, kdy byl Andrej Hajdukou, místopředseda Svazu mladých intelektuálů, zatčen ve Vitěbsku. Do té doby třiadvacetiletý Andrej pracoval jako manuální dělník ve společnosti Naftan.

Běloruské úřady přišly vzápětí s tvrzením, že se tak stalo v momentě, kdy se Hajdukou snažil předat informace nespecifikované cizí tajné službě. Od té doby se nacházel ve vyšetřovacích celách běloruské KGB a podrobnější informace o jeho obvinění nebyly známy. Mladý aktivista byl obviněn z vlastizrady a hrozilo mu až 15 let odnětí svobody. Obvinění běloruské úřady posléze překlasifikovaly na pokus o navázaní kontaktu s cizími rozvědkami.

Soud začal v červnu 2013. Probíhal neveřejně a to i přes žádosti ze strany veřejnosti a lidskoprávních organizací. Veřejně byl přečten pouze rozsudek. Po celou dobu slyšení byl Hajdukovi omezován styk s advokátem a teprve v průběhu soudu uviděl po osmi měsících svoji matku, která vystupovala v pozici svědka.

Průběh soudního líčení, rozsudek i samotné věznění se stalo okamžitým předmětem kritiky. Například lidskoprávní organizace Viasna, jejíž prezident Bialiacký je sám politickým vězněm, přišla společně s Běloruským helsinským výborem s prohlášením (http://spring96.org/ru/news/64190), ve kterém silně kritizuje soudní proces a požaduje Hajdukovo propuštění s ohledem na neopodstatněnost obvinění a politický podtext kauzy.

 
Zakázaná vlajka
Aktuálně
Úterý, 07 Květen 2013 18:32

 

Prohlášení k incidentu na hokejovém MS v Stokholmu

altLetošní mistrovství světa v ledním hokeji hrané ve švédském Stockholmu přineslo první incident. Na zápase Běloruska proti České republice v táboře běloruských fanoušků jednoznačně dominovala bíločervená vlajka – tradiční symbol nezávislé Běloruské republiky – nad současnou červeno-zelenou vlajkou, jíž zavedl v roce 1995 Lukašenkův režim a která svými prvky odkazuje na období Sovětského svazu.

Dne 5. května byla vlajka nezávislého Běloruska na hokejových zápasech oficiálně zakázána organizátory mistrovství a Mezinárodní hokejovou federací IIHF.

 „Červeno-bílá vlajka je tradiční běloruský symbol a pořadatelé mistrovství se jejím zákazem jednoznačně přihlásili k dnešnímu běloruskému režimu, který podle mého názoru do Evropy jednadvacátého století nepatří, protože je utlačovatelský,“ uvedla předsedkyně správní rady Mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko Petruška Šustrová.

Kromě jiného je znepokojivou skutečností, že se tak děje pouze rok před MS Minsku 2014, kdy bude pořadatelskou zemí Bělorusko. Nastavený kurz začíná vzbuzovat oprávněné obavy, zda hokejový šampionát v roce 2014 neproběhne zcela v režii propagandy Lukašenkova režimu.

Petici za podporu tradičních běloruských symbolů na hokejovém šampionátu je možné podepsat zde.

 
Výsledky soutěže o nějlepší běloruský článek v zahraničních médiích
Aktuálně
Úterý, 16 Duben 2013 15:14

alt

Organizace Solidarity with Belarus nedávno vyhlásila výsledky již druhého ročníku soutěže o nejlepší novinový článek o Bělorusku. Celkem bylo přihlášeno 60 článků od 36 novinářů z 16 různých zemí - od Německa a Rumunska až po exotické státy typu Indonésie a Kostariky. Nicméně nejvíce článků bylo zasláno od novinářů z Běloruska, Velké Británie a Polska. 

Úkolem mezinárodní poroty bylo vybrat analytické články, které se přináší nové a zajímavé informace o Bělorusku – zemi, která je běžně nazývána jako “poslední diktatura v Evropě”. Všechny články byly napsány pro čtenáře vně Běloruska a pro účely soutěže musely být předloženy v anglickém jazyce.

Prvním místem porota ocenila Michala Potockého (Polsko) za jeho přehledový článek Split Personality Intersection, publikovaný v polském deníku Dziennik Gazeta Prawna, v němž plasticky popisuje některé problémy, s nimiž se potýká současná běloruská společnost.

Laurent Vinatier (France) obdržel druhou cenu za článek A Dictatorship’s Success Stories, jenž vyšel v novinách The Global Journal: Autor se v originálním článku na několika konkrétních příkladech zabývá postavením běloruského byznysu v zemi.

Třetí cenu získal článek věnující se situaci politických vězňů. Autorem je běloruský novinář a redaktor nezávislých novin ‘Nasha Niva’, Andrej Dynko. Článek Europe’s Last Dictatorship byl otištěn v The New York Times.

Kompletní informace o soutěži a seznam všech soutěžních příspěvků jsou ke shlédnutí na webu soutěže.

 
«ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec»

Hlavní partneři



Doporučujeme