Stručná bilance roku 2018

Nejznámější a ze zahraničí nejviditelnější běloruská kauza je samozřejmě kauza BelTA, pokračující prakticky nepřetržitě od minulého roku. Někteří novináři z nezávislé informační agentury BelaPAN podle státních zástupců nelegálně získavali informace ze státem řízené (a silně pro-státně orientované) agentury BelTA: policie v srpnu zadržela několik novinářů. Všichni byli následně propuštěni z vazby, ale bylo jim zákázáno opustit zemi. Dva novináři již byli osvobozeni, ostatní na verdikt stále čekají.  Podle Reportérů bez hranic jsou státní represe namířené proti médiím na svém vrcholu, v roce 2018 bylo bylo nezávislým novinářům rozdáno na sto pokut.

Kromě novinářů jsou represe namířené i proti občanské společnosti, která se sama organizuje a brání svá práva. Občanská asociace REP, sdružující na dobrovolné bázi pracovníky se běloruskému státu stala trnem v oku. Během loňského roku zadržel a vyslýchal nespočet jeho členů – proti čemuž se ohradil šéf REP Henadz Fiadynich. Odbory REP byly velmi aktivní při březnových protestech ohledně pracovního zákona, dle něhož nyní musí daně platit i nezaměstnané osoby. V létě byli Henadz Fiadynich a hlavní účetní Ihar Komlik zadrženi a obviněni z daňových úniků. Oba byli v listopadu odsouzeni.

Běloruský zákon „O držení a distribuci narkotik“ z roku 2013 stanovuje nepřiměřeně dlouhé tresty: 5 až 25 let. Tisíce mladých lidí skončily s dlouhými tresty za mřížemi. Prosadit změnu zákona a přimět stát k jiným nebrutálním formám řešení problému s drogami se snaží hnutí „Matky 328“, pojmenované podle onoho paragrafu, odsuzujícího jejich děti či jiné příbuzné na roky do vězení. V březnu a květnu držely „Matky“ patnáctidenní protestní hladovky. 29. června parlament schválil změnu novely zákona – nicméně v listopadu její definitivní přijetí odložil na neurčito.

V Kuropatech, několik desítek metrů od památníku stalinských represí, byla postavena restaurace. Od května proti její výstavbě nepřetržitě protestovalo mnoho aktivistů, opozičních politiků a novinářů. Mnozí za protesty čelí různým trestům.

 Bělorusko zůstává jedinou zemí v Evropě, kde je uzákoněn trest smrti. Během roku 2018 byli popraveni dva vězni – další dva mohou být podle Amnesty International brzy popraveni. Bělorusko kvůli trestu smrti čelí neustávající kritice ze strany různých organizací (nejznámější je samozřejmě Vjasna, jejíž podrobná kritika je zde) i mezinárodních institucí. V letošním roce se proti trestu smrti ozvala mj. Evropská Unie, Rada Evropy nebo Amnesty International. Proti trestu smrti se letos také vyjádřila pravoslavná církev.

Kromě represí nicméně z aktivistického a lidskoprávního světa najdeme i dobré zprávy. Po třech letech v litevském exilu se do Běloruska mohla vrátit Alena Tankačeva, předsedkyně Centra právní transformace – Lawtrend. A 24. října byl propuštěn jeden ze dvou politických vězňů – Dzmitrij Palyienko. Palyienko je čtyřiadvacetiletý anarchista, odsouzený za údajné napadení policisty a šíření pornografického materiálu. Podle Amnesty International je ovšem nevinný – a byl oficiálně uznán „vězněm svědomí“. V kolonii strávil více než dva roky. Ve vězení zůstává druhý vězeň

svědomí, Michail Zamčužny.

Cenu Václava Havla pro kreativní odpor proti diktatuře udělovanou každý rok organizací Human Right Foundation získalo v letošním roce Běloruské svobodné divadlo, kterému je z politických důvodů znemožněno veřejně vystupovat. Jejich muzikál o svobodě uvedený na Forum on European Culture možno shlédnout zde (s anglickými titulky:

Další velmi dobrou zprávou, obzvlášť pro ne-Bělorusy, kteří se o tuto zemi zajímají, je rozšíření bezvízového vstupu do země na 30 dní pro občany 80 zemí včetně České republiky – podmínkou zůstává vstup přes minské letiště. Po dobu deseti dnů zůstává zcela bezvízová hrodněnská a brestská oblast.

Share this post